Zbožňuju rána nedělní,
kdy se nikam nespěchá
a klid tak tiše okolo mě zní,
to je pro duši velká potěcha.
Člověk se tak krásně uvolní,
naladí se na krásu
prožívat touží tento klid mnoho dní
v klidu, nachází svou spásu.

Slunce prosvítá mezi větvemi stromů,
třpytí se v každé vločce sněhu,
je ticho, čisto, Ty z procházky vracíš se domů,
v srdci cítíš milou něhu.

Jindy je nedělní jarní déšť, co jemně mží
odraz Tebe zrcadlí se v kalužích,
dýcháš bez obav a strachu,
déšť smyl nekonečně létajícího prachu.

Letní ráno nedělní tě hodně zahřívá,
slunce je silnější, teplejší
celého tě prohřívá.
Už od jitra ptáci zpívají,
radují se s květy okolo cest,
ty tu smíš žít, radovat se a uvolnit zaťatou pěst.

Boží náruč tě stále objímá,
dovolí ti svobodně rozhodovat a žít,
člověka ta krása kolem často dojímá,
máš plnou náruč Božích darů a smíš je uplatnit.

Práce Tvá je požehnaná, tolik ti toho dává,
často život bereš vážně, jindy jsi jako dítě hravá,
to do nitra vstupuje Bůh a předává ti poselství,
přijímej ho vděčně, skryto je v něm veliké tajemství.

Na první pohled vidět není,
čas všechno ukáže,
žití se lidem dobré vůle tak zvolna změní,
však sleduj co každý svou pílí s požehnáním dokáže.
Opět je tu neděle, tichá, klidná s dobrou náladou,
život je překvapení, zkoušky jsou častou Boží hrou.